Tiskové zprávy

Obhajoba titulu!
Další ročník nejvyšší soutěže v ledním hokeji je za námi. A pro náš tým dopadl skvěle, když se mu i přes silnou konkurenci povedlo obhájit loňský titul. Pojďme si nyní v krátkosti projít celý ročník z pohledu našeho týmu. Sezónu jsme nezačali nijak oslnivě, ba právě naopak, když hráči, zřejmě ještě pod dojmem zisku titulu, dostali hned v prvním zápase sezóny (navíc se jednalo o derby) doma výprask od týmu Jihlava Kings v poměru 5:9. Okusili jsme si hned tedy i pozici nejhoršího týmu, což se nakonec ukázalo jako velmi dobrý pohlavek nejen hráčům, hned zpočátku tedy bylo jasně vidět, že takto k zápasům tedy přistupovat možné nebude. Vlastně celý ročník se pro náš tým odvíjel v určitých vzestupných či sestupných vlnách, kdy vždy po určité sérii výher přišla menší série nezdarů. Vzhledem k tomu, že se však výkyvů neubránil snad žádný tým v lize, relativně brzy jsme se dokázali propracovat na příčky zajišťující PO a tyto jsme pak i přes značnou vyrovnanost týmů udrželi až do konce a základní část jsme tak ukončili na výborném třetím místě za výbornými Zborovicemi a dle nás příjemným překvapením ročníku týmu War wolwes. Boje o domácí titul jsme tedy měli možnost zahájit na domácím ledě, což se později ukázalo býti nesporně velikou výhodou. Zajímavostí je, že náš tým jako jeden z mála předních týmů v lize se na první místo během ročníku ani jednou neprobojoval, i když mnohokrát tomu mnoho nechybělo. Naštěstí na piedestalu nakonec stanul po úplně závěrečném hvizdu ročníku – ale nepředbíhejme. Do PO jsme vkročili na domácím stadionu proti šestému týmu základní části, tedy týmu Milhaus devils. A jak náš manažer i trenér v jedné osobě již před duelem prohlásil, jednalo se snad o nejhoršího možného soupeře pro tyto veledůležité boje. Čtvrtfinále je jakýmsi předělem mezi dobrou a úspěšnou sezónou. Tento tým totiž disponuje snad nejvyrovnanějším kádrem ze všech týmu a proto je mimořádně nebezpečný pro každého. Naštěstí jsme se v těchto duelech mohli opřít o naši vyrovnanou brankářskou dvojici. V duelech s týmem devils dostal důvěru nejlepší brankář dvou posledních ročníků první ligy dle procentuální úspěšnosti, Róbert Prekop, a nezklamal. V obou zápasech, zejména v odvetě na hřiště soupeře, předvedl parádní výkony, které byli základem k úspěchu v sérii – po výhrách 4:2 a 3:1 jsme tedy postoupili do semifinále. A v něm jsme se utkali s celkem nečekaným soupeřem – týmem Třebovic, který dokázal porazit vítěze základní části ze Zborovic a na jeho úkor se tedy probojovat do semifinále. A jak je již nepsanou tradicí, v semifinále svádí náš tým se soupeřem snad nejvyrovnanější bitvy, ve kterých se často rozhoduje až v nastaveném čase nebo až na penalty. Tentokráte tomu tak sice nebylo, ale daleko od toho nebylo. V prvním duelu opět zazářili oba gólmani, zejména soupeřův gólman Marton se pro nás ukázal býti téměř neprostupnou zdí a byť jsme do něj „bušili“ co to dalo, stále držel svůj tým ve hře. Nakonec rozhodla jediná úspěšná akce, když se v přesilovce trefil náš nejlepší obránce Vojta Zelený a rozhodl tak o nejtěsnější možné výhře. Odveta na straně soupeře probíhala v podobném duchu, oba gólmani se činili a tak opět moc branek nepadlo -po prohře 1:2 se tedy muselo rozhodnou opět u nás v rozhodujícím zápase celé série. Hned zpočátku nás soupeř malinko překvapil, když do branky nenasadil své největší eso v sérii, tedy Martona, ale dvojku svého týmu. I to zřejmě hrálo nakonec roli v konečném výsledku a tak po výhře v poměru 5:1 jsme se opět po roce dostali do finále PO. A tam nás čekal nejlepší z letošních nováčků, pro nás nijak neznámý celek, Poison Arrows. Už zpočátku bylo jasné, že to opět bude velmi vyrovnaný souboj a rozhodnou maličkosti a štěstí. Tentokráte jsme do branky postavili Lukáše Řezáče, který jako čerstvě nominovaný borec do repre ČR, se zdál být v lepší formě před finále. A rozhodně jsme neudělali špatně. V tomto duelu jsme na soupeře vlítli jako velká vlna a neustále se na něj valil jeden útok za druhým, hráči podporovaní vlastním publikem téměř létali na ledě. Leč, soupeř neustále odolával, jeho obrana pracovala perfektně. Nakonec jsme výhru urvali až v samotném závěru, když se dvě a půl minuty před koncem přesně trefil Roland Schiefer – opět obránce. A pro něj osobně to byla rozlučka s týmem, po tomto zápase se sbalil a vrátil se zpět do vlasti, kam jsme jej na jeho vlastní přání uvolnili. Druhý zápas byl pravým opakem toho prvního – tentokráte se valil jeden útok za druhým na naší bránu a soupeř nás vyloženě drtil. Naštěstí se konečně chytli i naši útočníci (zejména debutant v týmu, mladý junior Svoboda zahrál skvěle, když ve svém vůbec prvním vystoupení předvedl parádní výkon) a tak byť jsme tentokráte inkasovali čtyřikrát, šlo se do prodloužení a nakonec až na nájezdy. A tam rozhodl ten, který by takové duely rozhodovat měl, tedy kapitán. Zbyněk Kulhánek měl sice skvělou sezónu, ale PO se mu moc nevyvedlo. Ale rozhodující nájezd proměnil, když nic nerozmýšleje, příklepem z pravé strany překonal soupeřova brankáře a zajistil tak svému týmu opět triumf! A za pár minut tedy on sám sice poprvé, ale valná část spoluhráčů již podruhé, mohl pozvednout jako první pohár pro vítěze.
A nyní něco málo k hodnocení našich hráčů a týmu jako celku. Začněme týmem – nejdříve se sluší poděkovat divákům, že hojně navštěvovali naše domácí zápasy a jen díky nim měl náš tým nejlepší celkovou průměrnou návštěvu v lize. S čím můžeme být spokojeni, je obranná činnost mužstva při rovnovážném stavu hráčů na ledě a zejména výkony obou gólmanů, kteří i přes občasně výpadky, rozhodně nezklamali. S čím naopak nemůžeme být spokojeni vůbec, jsou situace při nestandardním počtu hráčů. Protože jak přesilovky, tak oslabení byli letos z naší strany opravdu tragické. Zejména hra v oslabení, ve které jsme patřili mezi 3 nejhorší celky ligy vůbec, byla žalostná a zde musí rozhodně dojít příští sezónu ke zlepšení. Na základě i tohoto vyhodnocení se pokusíme do týmu zlákat minimálně jednoho velmi kvalitního defenzivního beka, snad se nám to podaří v co nejkratším čase. Pokud jde o naše hráče, tom kromě již výše zmíněných strážců svatyně, bychom chtěli vyzdvihnout výkony kapitána Zbyňka Kulhánka, který byť se mu PO jistě nepovedlo dle jeho představ, byl naší největší útočnou zbraní. Zdárně mu sekundovali i zkušená křídla Matěj Pavelka s Richardem Richterem. Z útočníků nás asi nejvíce překvapil Václav Vlček, který se měl spíše pohybovat na hraně základní sestavy, ale ihned od počátku příkladně bojoval, takže nakonec odehrál téměř všechny zápasy v ročníku a skončil v tabulce na pátem místě v bodování našeho týmu, když vsítil 13 branek a na 12 dalších přihrál. Příčku před ním obsadil náš jednoznačně nejlepší obránce a dovolíme si říci, jediná obranná star týmu. Vojtěch Zelený, jenž dokázal vstřelit 10 branek a u dalších 17 asistoval. Naopak zklamáním byly zejména výkony Heikkiho Alhainena, jenž měl patřit mezi nejlepší střelce našeho týmu. Po první úspěšné sezóně však přišlo velké zklamání, téměř nebodoval a navíc byl nejhorším hráčem týmu v účasti na ledě při inkasovaných brankách. A proto jsme se s ním na konci sezony rozloučili. Také od německého dua Guda-Schroder jsme si slibovali poněkud více, ale ti k nám v rámci posílení dorazili až v průběhu ročníku a proto jim ještě dáme šanci sehrát a převézt lepší výkony v sezóně následující. V samotném závěru sezóny k nám (konečně!) do týmu dorazili dva nadějní junioři, kteří mají veškeré uchytit se v základním kádru. Zejména Filip Svoboda se jeví velice nadějně a očekáváme od něj, že se chopí role zakončovatele lépe, než ji letos zvládl Heikki Alhainen. Druhý z noviců Leoš nedbal zatím balancuje na hraně základní sestavy, je tedy možné, že se uchytí, stejně jako to, že se jej pokusíme vyměnit jinam. Rozhodne až čas.
Co říci závěrem? Především chceme poděkovat hráčům za předvedené výkony a doufáme, že na ně naváží i v následujícím ročníku, jenž už vehementně klepe na paty. Je nám jasné, že se všichni budou dožadovat razantního vylepšení smluv, což bude jistě znatelný zásah do rozpočtu týmu. Naštěstí po dvou mimořádně úspěšných sezónách zareagovali skvěle i sponzoři a tak do dalšího ročníku vstupujeme s velmi zajímavým rozpočtem. Pokusíme se tedy zejména vylepšit zázemí týmu a zvětšit i komfort fanoušků na stadionu. Na dveře již vehementně klepe i reprezentace a proto se budeme snažit, aby budoucího trenéra našeho národního týmu zaujal i některý hráč od nás. Ale to bude záležet především na hráčích samotných – vedení týmu se jim k tomu jen pokusí zajistit co nejlepší podmínky. A na úplný závěr za vedení týmu osobně přeji všem soupeřům úspěšnou sezónu a hodně štěstí zejména v životě, toto je sice skvělá, ale přeci jen hra….

---

---