Pressemeddelelser

Tož, byla to dycky pořádná a velice masivní forma. Předák, nám slévačom, už mockrát táral, že je to "dřácký macoš", tož rozumíme mu kolikrát, jak dyby byl od nás z dědiny. On dyž chce, tak múvit umí. Slovo, jak slovo, sme lidi, né. Do tétok formy lejeme najvětší kúsky, co naša slévárna vůbec robí. Někeří máme na starosti popílek a někeří majů prácu s tvrzením, obúcháním a obrusem škralupu...

Do tétok formy dáváme popílkovů strusku, na kterů sa nelepí mosaz ani litina, bo de o skoro čistý uhlík, či jak sa tomu prevítu nadává, model sa dobře v popílkové strusce ponoří a potom sa utvrdí tlakem, kolikrát aj lisama alebo úderníkama, co jim říkáme fušky...

Podstatů zostává, aby sa odlitek do formy vešel, model byl co najpřesnější a taky aj najodolnější, jak do něho řežeme a aby sa šecko dobře utvrdilo, inak odlitek bude na prd a bude nutná nová tavba, nový odlitek a práca pro prácu, dycky ale bez prémií, protože šéf výroby je pořádná sviňa vzdělaná a je ras na dobrů prácu...

A takú formu, co máme my, taká sa nevidí, má vevnitř metr na délku a půl metra na šířku, hluboká je také půl metra, takže sa do ní vejde pořádný model. No a modely dělá modelářská dílna, co tam dělá předáka Janek Buřt. On sa tak nemenuje, enom žere furt samé buřty a zuby mu smrdijá, jak potfora, ...ale co na tom, u nás ve slévárni nevoní stejnak nic...

No tož forma má tytok parametry a my do ní položíme model na přepálený udusnutý popílek a dalším popílkem to obsýpáme a utvrzujeme postupně, jak sa enom dá, aby sa tam mohl potom místo modela nalét žhavý kov a ten zaplnil tú dutinu, co sme jů popílkem obalili model, pak formu otevřeli a model vyndali ven.

Já tomu teda rozumím, jak to u nás ve slévárně chodí, ale na druhej straně je nás tu docela málo, ostatní umijú barz do čeho silno šlahnúť, pácnúť, barz co aj donésť nebo odnésť, bárz kdy aj nevrátiť. Předák nám stejně dycky poví, co je potřeba a jak je to nutné urobiť. Navíc umí aj zajistiť jeřáb, inak nevím, bo pohnúť světem nám v partě nikomu nedělá potíže, ale pohnúť tyma blbinama, co lijeme, je strašně ťažká robota...

No a proč Vám to povidám? Tož, něrozuměl som mu ani já a ostatní spoléhali, že aspoň já bysem temu mohel rozumět a přetlumočíť im to, co že sa to budeme teda zasé lét Dyž minule došel z kanclu, kde si beztak hraje furt na počítaču jakúsik hru, keré ale nikdo beztak něrozumíme a měl tů dobrů náladu, co teď mívá. On dyž má dobrů náladu, dyž sa mu v tej hře daří a s paničků doma, tož za ním chodíme "leštiť prémie" a tak. Řekl tehdá: "Hoši, naše průběžná forma má padesát až sto a hluboká je taky pade, na což ale stejně sere pes, třetí dymenze je v tomto případě stejně nepožitelná. Pěkně pomalinku nám leze ve spojnicovém grafu nahoru a dolů o 3-5% denně, od nejnižší po nejvyšší hodnotu, platnou pro danou chvíli, kdy to engine hodnotí, někdy to ani neklesne, ani nevzroste, takže to může být i dlouhodoběji konstantní, protože se pohybuje, nebo nepohybuje, zcela stochasticky. Každý to má v pozadí, takže to není vidět. Ta forma tady fakt je a já ji vidím."

Budu bez prémiií, vím to dobře, bo sem mu zrovna povidal, že v pozadí ho máme my, dyž na nás mluví už zase cizíma jazykama a eště používá aj cizí slova, o kerých nevíme, esli nejsů náhodů sprosté, bo nadávat sa nám něsmí, na to sů prý palagrafy. To že tu tá forma je, to víme aj my, bo vidíme dobře a takového malmlasa není možné přehlídnůť, ...šak nejsme žádní Lojzové...

Usmál sa na mňa a poplácal ňa po mojích bicepsách. Doví, třeba to k něčemu aj bylo, třeba není úplně blbý, ale enom postižený školů, třeba dostaněme za ten nový litek, co budeme asi dělať do tej největší formy, nějaků tú korunu navíc.

Ale asi ne, protože nám asi aj tak neřekl, esi to lijeme z mosazi, ...bo litiny...



P.S. Věnováno Formě týmů, kterou vidí i poloslepí, a kolikrát o ni packují i úplně slepí...

---

---