Land:
Liga:
HC Všestary Kings†† - The Expendables 4: Všestary Kings
V malé obci kdesi u Hradce Králové přešlapují nervózně tři muži před starým objektem JZD. Dívají se po sobě trochu s nedůvěrou a nemohou nalézt společnou řeč. Nepomáhá tomu ani fakt, že jeden mluví Bělorusky, druhý pouze Rumunsky a třetí alespoň bezradně pokřikuje po místních, protože je jako jediný z nich z Česka.
Pozornost všech najednou upoutá nenápadný chlapík v ošoupaném obleku, s kravatou a širokým úsměvem, který se k nim připotácel.
"Dobrý den přátelé! Vy budete zajisté pánové Vrána, Mazur a Drăgan."
"Ano.. Da... Cu siguranță"... odpoví postupně.
"Tonda Skorkovský jméno mé, jsem manažer hokejového týmu HC Všestary Kings, jehož jste nyní ctěnou součástí. Dovolte, abych Vás seznámil se vším, co budete v následujících měsících potřebovat."
Vrána s Mazurem hlasitě polkli, Drăgan kromě svého jména nerozuměl ani slovo a zůstával tak nadále v klidu. Až když mužík v obleku ukázal na nevzhlednou plechovou stodolu se slovy „Pojďte dál! Prohlédnete si kluziště a šatny... Eh.. Ajsrink end kabinen, pane Drăgan“, znejistěl i poslední z trojice mužů a společně vešli dovnitř. „Ještě před pár měsíci tu byl kravín, takže na to berte prosím ohled. Jak vidíte, staré palety ještě skvěle slouží jako lavičky.“
„A tady se hrají i ligová utkání?“ Optal se nesměle Luděk Vrána. „Jistě, nemáme žádnou tréninkovou plochu, pouze tohle.“ odvětil manažer ve chvíli, kdy je míjel obtloustlý chlapík s kečupem na košili a řízkem v puse. „Što tako je, to uklízeč?“ Přidal svůj dotaz Mazur lámanou češtinou. „Nikoliv, hlavní trenér, brzo se seznámíte.“ řekl chladně manažer.
Když došli na konec chodby, zabouchal na staré oprýskané dveře. Otevřel zarostlý sympaťák, s menší nadváhou a zvědavě mžoural do tmy za dveřmi. „Tak je vedu Miky, nové posily do týmu“ pronesl manažer a nacpal trojici nešťastníků do dveří.
Před nimi se rýsovala nevelká místnost plná lidských trosek. Několik neperspektivních chlapíků, kteří zřejmě kdysi patřili k oporám svých týmů a na druhé straně uhrovití mladíci, kteří se pokoušeli navzájem navléct do výstroje. Ve vzduchu byl také nápadně cítit odér Alpy a tabáku.
Manažer Tonda pohlédl do pobledlých tváří nově příchozích a až s otcovskou něhou pravil „Chlapci, žádný strach. Sami víte, že kvůli exekucím Vašich bývalých zaměstnavatelů, rozkrádání vybavení a sázení na vlastní utkání Vás již jinde nechtějí.“ pohlédl všem do očí, nadechl se a pokračoval, „Naše utkání ale nemají kurzy, majetek nemá cenu a finanční situace je dobrá, protože výplaty jsou minimální. Jste tu, protože zde máte ještě co nabídnout, jasné?“
Než stačili odpovědět, vlétl do dveří onen umaštěný chlapík, kterého před tím potkali u kluziště. „Tak mi je vokaž, kanóny“ pronesl Všestarský trenér. „No, pěkně vypadají, ačkoliv jsou tací bledí, ale to bude tím časovým pásem, nebo jak se tomu říká" rozumoval. "Já jsem kouč, určitě mi suprově zapadnete do systému hošani“.
Luděk Vrána se Symonem Mazurem viditelně poklesli v kolenou, zatímco Nae Drăgan začal zpívat Rumunskou lidovou píseň a procházet se po kabině měsíční chůzí. „Ty budeš golman viď?“ Optal se trenér. Tato věta Drăgana očividně zaujala, protože začal naznačovat postoj a rychle švihat rukama okolo manažera, jako by ho chtěl chytit. „Slyšel jsem, že brankáři bývají jiní.. ale tohle?“ Zapochyboval chraplavým hlasem veterán Mikuláš Martiňák, který před pár minutami pouštěl nováčky do kabiny. „Říkali mi, že než ho po tréninku v Bukurešti přejela rolba, býval to slušnej brankář. Však on se ještě ukáže“, pronesl manažer. Poslední slovo si ale vzal trenér, típl cigaretu do helmy jednoho z mladíčků a řekl:
„Takže pánové, vítám Vás v našem novém týmu HC Všestary Kings. Jak vidíte, čeká nás na začátku asi hodně práce, ale kdo ví. Třeba nám bude brzo čtvrtá liga malá. Takže se těším za hodinu na place. Jdu probrat s Karlem, jestli už spravil chlazení. V nejhorším případě si vezmete místo bruslí žabky.“
Pak už pouze překročil Luďka Vránu, který se válel mezi hokejkami, když definitivně pozbyl vědomí a odtáhl manažera Tondu od Drăgana, který stále demonstroval s jeho hlavou hbitý zákrok lapačkou...
Vítejte ve Všestarech, klubu nepotřebných, který se bude snažit dostat na světlo hokejového světa!
Pozornost všech najednou upoutá nenápadný chlapík v ošoupaném obleku, s kravatou a širokým úsměvem, který se k nim připotácel.
"Dobrý den přátelé! Vy budete zajisté pánové Vrána, Mazur a Drăgan."
"Ano.. Da... Cu siguranță"... odpoví postupně.
"Tonda Skorkovský jméno mé, jsem manažer hokejového týmu HC Všestary Kings, jehož jste nyní ctěnou součástí. Dovolte, abych Vás seznámil se vším, co budete v následujících měsících potřebovat."
Vrána s Mazurem hlasitě polkli, Drăgan kromě svého jména nerozuměl ani slovo a zůstával tak nadále v klidu. Až když mužík v obleku ukázal na nevzhlednou plechovou stodolu se slovy „Pojďte dál! Prohlédnete si kluziště a šatny... Eh.. Ajsrink end kabinen, pane Drăgan“, znejistěl i poslední z trojice mužů a společně vešli dovnitř. „Ještě před pár měsíci tu byl kravín, takže na to berte prosím ohled. Jak vidíte, staré palety ještě skvěle slouží jako lavičky.“
„A tady se hrají i ligová utkání?“ Optal se nesměle Luděk Vrána. „Jistě, nemáme žádnou tréninkovou plochu, pouze tohle.“ odvětil manažer ve chvíli, kdy je míjel obtloustlý chlapík s kečupem na košili a řízkem v puse. „Što tako je, to uklízeč?“ Přidal svůj dotaz Mazur lámanou češtinou. „Nikoliv, hlavní trenér, brzo se seznámíte.“ řekl chladně manažer.
Když došli na konec chodby, zabouchal na staré oprýskané dveře. Otevřel zarostlý sympaťák, s menší nadváhou a zvědavě mžoural do tmy za dveřmi. „Tak je vedu Miky, nové posily do týmu“ pronesl manažer a nacpal trojici nešťastníků do dveří.
Před nimi se rýsovala nevelká místnost plná lidských trosek. Několik neperspektivních chlapíků, kteří zřejmě kdysi patřili k oporám svých týmů a na druhé straně uhrovití mladíci, kteří se pokoušeli navzájem navléct do výstroje. Ve vzduchu byl také nápadně cítit odér Alpy a tabáku.
Manažer Tonda pohlédl do pobledlých tváří nově příchozích a až s otcovskou něhou pravil „Chlapci, žádný strach. Sami víte, že kvůli exekucím Vašich bývalých zaměstnavatelů, rozkrádání vybavení a sázení na vlastní utkání Vás již jinde nechtějí.“ pohlédl všem do očí, nadechl se a pokračoval, „Naše utkání ale nemají kurzy, majetek nemá cenu a finanční situace je dobrá, protože výplaty jsou minimální. Jste tu, protože zde máte ještě co nabídnout, jasné?“
Než stačili odpovědět, vlétl do dveří onen umaštěný chlapík, kterého před tím potkali u kluziště. „Tak mi je vokaž, kanóny“ pronesl Všestarský trenér. „No, pěkně vypadají, ačkoliv jsou tací bledí, ale to bude tím časovým pásem, nebo jak se tomu říká" rozumoval. "Já jsem kouč, určitě mi suprově zapadnete do systému hošani“.
Luděk Vrána se Symonem Mazurem viditelně poklesli v kolenou, zatímco Nae Drăgan začal zpívat Rumunskou lidovou píseň a procházet se po kabině měsíční chůzí. „Ty budeš golman viď?“ Optal se trenér. Tato věta Drăgana očividně zaujala, protože začal naznačovat postoj a rychle švihat rukama okolo manažera, jako by ho chtěl chytit. „Slyšel jsem, že brankáři bývají jiní.. ale tohle?“ Zapochyboval chraplavým hlasem veterán Mikuláš Martiňák, který před pár minutami pouštěl nováčky do kabiny. „Říkali mi, že než ho po tréninku v Bukurešti přejela rolba, býval to slušnej brankář. Však on se ještě ukáže“, pronesl manažer. Poslední slovo si ale vzal trenér, típl cigaretu do helmy jednoho z mladíčků a řekl:
„Takže pánové, vítám Vás v našem novém týmu HC Všestary Kings. Jak vidíte, čeká nás na začátku asi hodně práce, ale kdo ví. Třeba nám bude brzo čtvrtá liga malá. Takže se těším za hodinu na place. Jdu probrat s Karlem, jestli už spravil chlazení. V nejhorším případě si vezmete místo bruslí žabky.“
Pak už pouze překročil Luďka Vránu, který se válel mezi hokejkami, když definitivně pozbyl vědomí a odtáhl manažera Tondu od Drăgana, který stále demonstroval s jeho hlavou hbitý zákrok lapačkou...
Vítejte ve Všestarech, klubu nepotřebných, který se bude snažit dostat na světlo hokejového světa!
Seneste meddelelser
Topmeddelelser