Comunicate de presă

Přesně dnes, tedy 16.9.2023 jsem dosáhnul významného milníku manažerské zkušenosti 5000.
O 5 dní dříve to bylo dokonce přesně 14 let, co jsem zakládal hokejový tým, který se stále drží stejného názvu jako v tehdejší 2.sezoně. 5 000 dnů se bavím virtuálním hokejem. 14 let, to je opravdu velký kus života.
Šílené, že už tu jsem tak dlouho, ale když se podívám zpětně, má to své logické důvody. Vždy jsem byl upnutý k nějakému cíli a jelikož tento manažer vám nedá vše hned, muselo se jít postupně..

1.fáze - Zázemí a stadion: To byl první cíl a v té době mě nic jiného nezajímalo. Jenže mít vše kompletně postavené mi trvalo určitě víc než 12 sezón. Peněz bylo zpočátku málo a konkurence velká. Prodat hráče za nižší desítky milionů pro tým z V. či IV.ligy (aby bylo za co stavět) - to byly Vánoce.

2.fáze - Týmový úspěch: Soustředění na tým, aby se prosadil co nejvýš to půjde. Do III.ligy jsem poprvé nakouknul sice ve 12.sezoně, ale tehdy jsem tam ještě neměl co dělat. Trvale se v ní pak HC Winners uchytili mezi sezónami 16-27, po které přišla premiéra ve II. Tam se povedlo udržet a dokonce po 4 sezónách vybojovat nečekaný postup do nejvyšší české soutěže. Postupovalo se s ne zrovna vysokým rozpočtem a to tým pochopitelně brzy dohnalo. Nicméně 4 sezóny v I.lize tým vydržel a to má svou hodnotu (přičemž nejlépe byli Winners ve 33.sezoně na konečném 10.místě po play-off). Od začátku nebylo mnoho prostředků na posily a vyplácení zkušených hráčů na volném trhu. V sezoně, která skončila opětovným sestupem do II.ligy, se alespoň dařilo na reprezentační úrovni, kde jsem poprvé a zatím naposled vedl české reprezentační áčko a byl z toho bronz na MS, což pro český tým byla medaile po hodně dlouhé době.

3.fáze - Výprodej/tvorba finanční rezervy a trénink juniorů/vedení ITA 'U20': Přirozený stav věcí znamenal, že z chudého ligového celku jsem začal padat sezonu po sezoně o patro níž až do IV.ligy, kde jsem i nyní. Došlo k prodeji všech hráčů s hodnotou a začal jsem ve své akademii připravovat mladíky pro reprezentační juniorky různých zemí. Později je vyměnil za nové tváře. Od 40.sezóny jsem se pak ujmul i kormidla u italské U20, kde jsem doteď a i v našem týmu se jich začalo postupně objevovat víc a víc. Mladíci dostávali kvalitní tréninkové dávky a mohli se zlepšovat aniž by byl tlak na výsledky v klubu.
U reprezentace to je ale jiné. Rád bych po aktuálním postupu do nejvyšší kategorie MS konečně dosáhnul toho, s čím jsem k týmu přišel- vylepšit historicky nejlepší umístění týmu na MS. Věřím, že k tomu pomohou i hráči, jenž působí přímo pod dohledem v mém klubu. Ve 49.sezoně už nemám v plánu kandidovat. Takže poslední šance. Myslím, že poté mladíky trénovat budu v rámci klubu dále, ale budu už výhledově myslet zase na posun výsledkový i s tím související kvalitu kádru.

Když si člověk najde něco, co chce, tak díky toho může pořád zůstat v procesu a po cestě se navíc k tomu ještě může něco přibalit. Momentálně nevím, kde přesně bude HC Winners za 5 sezon, ale jedno je jisté, pořád šlapeme dopředu a baví mě to. A já jako manažer, stejně jako hráči, rád vyhrávám a mám rád výzvy
Jedna další je za rohem...další sezóna

---

---