Пресс-релизы

Byl to poněkud rozpačitý podvečer na zaplněném zimním stadionu. Hrál se pohárový zápas a v barvách Kings naposledy nastoupil obránce Michal Plachý.
Ano, loučila se legenda. A všichni přítomní tušili, že takových rozloučení bude víc.

Když tehdy v 15ti letech přišli a měli nést prapor týmu do prvoligových bitev, nikdo jim nevěřil. Teď když si fanoušci uvědomí, že v týmu postupně skončí celá legendární 1. formace - Nováček, Malý, Michal, Plachý, Kubíček - začínají jim vlhnout oči. Byli to oni, kdo přilákal diváky na tribuny. Byli to oni, kdo v zápasech hrál na hranici svých možností. Byli to oni, kdo se s diváky uměl podělit o radost z výher i smutek z porážek. Byli to oni, kdo vdechl týmu jeho duši. Pochopili totiž, co znamená hrát v týmu Kings.
Z poblázněných puberťáků vyrostli v muže, kteří dokázali držet tým v nejvyšší lize a po sestupu vybojovat rychlý návrat. Jak sám Plachý v jednom z rozhovorů vzpomínal: „Nikdy jsem nechápal jak někdo může říct, že chtěl vyhrát víc než soupeř, že jim pomáhalo nějaké „srdíčko“. Vyhrát přece chtějí všichni, je to cíl každého sportovce. Ale stačí se ohlédnout za tou naší druholigovou sezónou, ve které jsme se málem ani nedostali do play-off a až v posledním kole se nám podařilo proklouznout do elitní první osmičky. Byli jsme pomlácení a vyčerpaní. Už jsme ani nebyli tak dobří jako dřív, ale když začalo play-off a pak i baráž, nemohli jsme to jen tak pustit a říct že už nemůžeme, že na víc nemáme. Lidi tady stáli ve sněhové vánici a fandili a bylo jich tolik…tolik... My jsme prostě nemohli prohrát. … Nesměli. … Ano, tak to je, ač stále to zní spíš jako fráze. Nejsilnějším svalem vítěze je jeho srdce. A ta naše srdce patří Kings“.
A éra těchto hráčů teď pomalu končí. Dokáže je někdo nahradit? Ale právě o tom tento večer být neměl.

Loučila se legenda. S klubem se po krásných 9 sezonách loučil její základní kámen. "Balvan" zadních řad - Michal Plachý. Dres s jeho číslem bude pod střechou stadionu navždy připomínat hráče, který dal týmu jeho tvář. Hráče, kterému říct prosté „Díky", nestačí.

---

---