Пресс-релизы

Se třetím ligovým ročníkem nejvyšší soutěže nemůže být náš celek vůbec spokojen. Po dvou titulech z předešlých sezón jsme do dalšího ročníku nastupovali s ambicemi opět atakovat ty nejvyšší příčky, přičemž dosáhnutí PO bylo jeho prvním, avšak podstatným krokem. Je zřejmé, že na každý tým občas přijde sezóna, na kterou by chtěl co nejdříve zapomenout – a takový byl z našeho pohledu právě tento ročník. Přestože jsme měli ve většině utkání znatelnou převahu (zejména v domácím prostředí), nedokázali jsme ji zúročit a v mnoha utkáních tak odešli z vlastního ledu poraženi. I když jsme disponovali jedním z nejkvalitnějších kádrů v nejvyšší soutěži, nepodařilo se nám projít do bojů o mistrovský pohár a nakonec jsme museli bojovat o holé přežití. Soutěž se nám nakonec zachránit podařilo, nicméně konečná devátá příčka nemůže pro náš tým znamenat nic jiného, než zklamání. Velmi neúspěšně si náš tým počínal zejména při nerovnovážném stavu hráčů na ledě – jak v přesilových hrách, tak při hře v oslabení, jsme patřili mezi nejhorší týmy soutěže. Jedním z podstatných kroků do nového ročníku je tedy zapracovat na tomto výrazném a stále se prohlubujícím nedostatku. Snad ještě větším zklamáním pro nás však bylo účinkování v Lize mistrů. Předem již vedení vyhlásilo, že Liga mistrů bude prioritou, nicméně ani tam se nám nepodařilo dosáhnout stanovených cílů, tedy minimálně semifinále této prestižní soutěž. Sice jsme si o jedno kolo proti minulému ročníku LM polepšili, když jsme po úspěšně zvládnuté základní části dokázali projít přes první kolo vyřazovacího systému, nicméně již v další fázi nám vystavil stopku průměrný rakouský soupeř, který následně prošel až do finále, což naše zklamání ještě umocnilo, protože tento soupeř byl více než hratelný. Pokud jde o Národní pohár, tam jsme si žádné cíle nekladli, přeci jen v něm nastupovala spíše druhá garnitura. Nicméně toto se v příštím ročníku změní. Liga mistrů je nám po neúspěšné sezóně právem zapovězena, a tak Národní pohár i u nás nabude na důležitosti. A nyní se podíváme na jednotlivé hráče a ke každému trenér přidá krátký komentář. Řazeni budou dle kanadského bodování. Do hry zasáhlo 29 hráčů v poli a 3 brankáři. A jak si tedy vedli?
1. Pavel Šablatúra - nejproduktivnější hráče a zároveň nejlepším střelec, když získal 28 bodů za 14 branek a stejný počet asistencí. Jeho předností je veliká univerzálnost, může nastupovat jak na obou křídlech, tak i v centru formace. Další předností je jeho velký tah na branku, poněkud zaostává v přesnosti střelby a nahrávce. Nicméně s přibývajícími zkušenostmi to jistě bude jeden z pilířů týmu.
2. Jan Macek – v týmu působí na první pohled velmi nenápadně, jeho každoroční příspěvky týmu jsou však neoddiskutovatelné. Tentokrát získal 24 bodů za 11 branek v síti soupeře a 13 asistencí. Jednomu z nejzkušenějších hráčů našeho týmu bude v příštím roce opětovně svěřena funkce kapitána týmu. Tuto funkci již zastával na počátku první sezóny, o kterou po příchodu Zbyňka Kulhánka přišel. Nicméně po letošním ročníku nastane změna a tak po hlasování všech hráčů byla páska svěřena opět do rukou Honzy Macka. Věřme, že s ní nepřijde i tzv. smůla kapitána, která provázela letos Zbyňka Kulhánka, o čemž ještě bude řeč.
3. Günter Guda – 10 branek a 14 asistencí, to je bilance tohoto německého reprezentanta. Tento zkušený centr našeho týmu si letos v závěru sezóny vyzkoušel i boje při Mistrovství světa. Ač tam německý tým výraznějšího úspěchu nedosáhl, Guda může být se svým výkonem spokojen. Je to velmi kvalitní centr s výbornou nahrávkou a střelou. Malým nedostatkem snad je jeho až moc mírná povaha. Přeci jen, více důrazu vůči soupeřům by mu rozhodně neuškodilo – na tom se pokusíme trošku zapracovat.
4. Filip Svoboda – druhý nejlepší střelec týmu se 13 brankami a zároveň též druhý hráč v bodování +/- pomalu roste v jednu z nejvýraznějších osobností týmu. Centr téměř bez slabin, který stejně kvalitně může hrát i na pravém křídle je jedním z těch, na které spoléháme v dalším období.
5. Richard Richter – další zkušený a zároveň velmi nenápadný hráč týmu. Na jazyk se mi dere malinko pozměněná věta z klasického českého filmu: „ Nenápadný chlapec, ale svou snahou, nesmírnou, si své místo zaslouží – takže postoupí“. Tento film snad není třeba nikomu blíže představovat. Takže, shrnuto: i přesto, že Richard nepatří mezi nejnadanější hráče v týmu, tak svým přístupem a snahou, si své místo v týmu zaslouží i pro další ročník. A odměnou mu navíc bude svěřená funkce prvního asistenta.
6. Leoš Nedbal – do týmu přišel ve stejný okamžik jako Filip Svoboda. A jak se později ukázalo, tento výběr mladých hráčů byl v dosavadní historii vůbec nejúspěšnější. V žádném jiném se nepodařilo dvěma hráčům prosadit se do základní sestavy. I když musím uznat, že po příchodu Leoše, jsem mu (na rozdíl od Filipa) moc šancí na místo v sestavě nedával. Přeci jen jeho technické přednosti nebyly na dostatečné úrovni, i když jeho střelecké schopnosti byly vidět ihned. Posléze ale i na svém hlavním nedostatku zapracoval, takže v současné době má téměř jisté místo v první PP formaci týmu. Měl by se stát jedním z nejlepších střelců. Letos navíc byl nejlepší i v hodnocení +/-, což je jistě dobrou vizitkou.
7. Lukáš Rozsypal – od tohoto hráče jsme čekali přeci jen o něco více, než nakonec letos předvedl. Nicméně je to univerzální hráč, který má jistě ještě své nejlepší roky před sebou, a tak věřme, že další sezóna bude z jeho strany lepší. V závěru sezóny se ukázala jako dobrá spolupráce Lukáše s Pavlem Šablatúrou, takže další ročník začnou spolu a uvidíme…
8. Rudolf Vojtěch – letos náš nejproduktivnější obránce a zároveň též nejlepší nahrávač týmu a navíc velmi dobrý +/- účasti na ledě. Nicméně patří též mezi tři nevylučovanější hráče, na čemž by měl tedy rozhodně zapracovat. Zvláště, když všichni známe naší „krásnou“ bilanci v oslabení, že…
9. Zbyněk Kulhánek – tady opravdu nevím, co ještě dodat na adresu tohoto hráče – v průběhu sezóny se toho o něm napsalo již opravdu hodně. Je to bezesporu náš vůbec nejlepší hráč, čehož důkazem je i jeho nominace do národních barev a jeho úspěšné účinkování se lvíčkem na prsou, avšak jen do doby, než se poprvé zranil. A od té doby neustále laboruje se zraněními, takže přišel i o svůj (a nejen svůj) vrchol sezóny – tedy aktivní účast na MS, které navíc pořádá naše vlast – navíc, když jedním z vybraných stadionů je náš domácí, který Zbyněk důkladně zná. K dovršení všeho, mu byla trenérem národního týmu dokonce předběžně přislíbena funkce kapitána na MS, což by byla obrovská čest nejen pro něj, ale i pro celý náš tým. Leč nemoc vše zhatila – marodil a stále marodí více jak třetinu sezóny, což je opravdu obrovská škoda a manko, které nabere, se mu bude velmi těžce dohánět. Nicméně nezbývá než věřit, že se nakonec vzpamatuje a v dalším ročníku nám výrazně pomůže k lepším výsledkům, než jakých bylo dosaženo letos. A na závěr si nedovolím malou uštěpačnou poznámku – vůbec nechápu, jak je možné, že hráč, kterého lékař uzná plně schopným nastoupit, se zraní cestou od lékaře do kabiny – a to dokonce dvakrát za sebou! Opravdu nevím, čím je to způsobeno, neví to hráč, neví to vedení týmu, nikdo…Už jsme tu „dlouhou trasu“ čítající nějakých 50 metrů, podrobili kontrole, byl nainstalován i kamerový systém, jestli zde někde v koutku nečíhá nějaký skrytý sabotér, byly odstraněny všechny předměty, kde by se mohl případně ukrývat, opravdu důkladnému výslechu byla podrobena i uklízečka a její koště, jako možný nástroj pro zranění – leč bezvýsledně. Dokonce jsme pozvali i odborníka na geopatogenní zóny a nic. Takže jsme přijali jediné možné opatření, které platí zatím výhradně pro Zdeňka – doktor jej bude vyšetřovat rovnou na střídačce a do kabiny má zákaz vstupu – proto mu též musela být odňata funkce kapitána týmu, s čímž se bude muset smířit.
10. Aleš Straka – pravý bek, kterých má náš tým opravdu akutní nedostatek a tlačí nás zde bota ze všeho nejvíc. Kvalitní obránce, který by si však měl dát pozor na vyloučení – letos byl druhým nejtrestanějším hráčem týmu. Zapracovat by měl i trošku na důrazu, nicméně jinak celkem spolehlivý bek. Právě pro nedostatek opravdu kvalitních pravých beků v týmu, má jisté místo v první formaci, nicméně pokud se výrazně nezlepší, je možné, že náš tým v dalších sezónách opustí.
11. Klemens Schroeder – po úspěšném angažování Güntera, jsme do týmu přivedli i jeho krajana – a opět centra. Díky přetlaku kvalitních centrů, má zatím místo pouze ve čtvrté formaci, nicméně je možno jej nasadit i na pravé křídlo. Zapracovat by měl zejména na hře dozadu, patří mezi nejhorší v účasti na ledě, tedy hodnocení +/-.
12. Matěj Remeš – zřejmě hráč s největším talentem v našem týmu, leč, zatím jej nedokázal plně zúročit. Jeho příspěvky týmu prozatím neodpovídají jeho kvalitám – ještě uvidíme, zda bude mít místo i v kádru pro příští sezónu nebo mu umožníme prosadit se jinde. Kvality na to rozhodně má.
13. Jiří Šrámek – tady je to vůbec zajímavé. Na začátku každé sezóny je jeho pozice v týmu opravdu na hraně, leč především pro svou univerzálnost, do týmu stále patří. A zřejmě bude patřit i nadále. Nicméně je to nejtrestanější hráč týmu, takže je jasné, že se musí naučit krotit své emoce a tým zbytečně neoslabovat.
14. Sebastjan Štelcer – zde musím upřímně přiznat, že tento slovinský hráč byl mnou prakticky připraven o možnost reprezentovat, když jsem si jako jeho trenér dovolil odporovat trenérovi národního týmu Slovinska v otázce Sebastjanova tréniku. A tak na něj nakonec místo v národním týmu nezbylo. Nicméně nijak nezahořkl, snaží se na sobě tvrdě pracovat a třeba jej pozvánka nemine v dalších sezónách…
15. Vojtěch Zelený – měl by být hlavním tahounem naší defenzívy, leč letošní ročník se mu, stejně jako celému týmu, moc nepovedl. Pouhých 13 bodů je na tak kvalitního obránce opravdu málo – navíc jako člen formací při nerovnovážném stavu na ledě, je i on namočen do špatné bilance v této činnost. Rozhodně od něj očekáváme všichni daleko více, než letos předvedl.
16. Mehis Vikmäe – byl první zahraniční posilou v našem týmu. Zpočátku hráč s nejlepší střelou v týmu, se postupně propadal sestavou a jeho bodové příspěvky týmu byly stále nižší. I on sám cítil, že už potřebuje změnu a tak jsme se s ním na konci sezóny rozloučili.
17. Martin Petřík – největší zklamání sezóny. Dosud rekordní částku jsme utratili za tohoto hráče ve snaze zlepšit útočnou hru mužstva. Leč marně. Martin se ročníkem vyloženě protrápil, na což mohla mít vliv nadměrná zátěž, kterou tomutu hráči stanovil jeho předchozí klub, takže k nám přišel v opravdu špatném fyzickém stavu. Nicméně i tak jsme od něj očekávali opravdu daleko lepší výkony, než podával. Věřme, že v následujícím ročníku už náš tým přesvědčí, že jsme podpisem s ním neudělali chybu.
Ostatní hráči odehráli v týmu podstatně méně zápasů, proto do hodnocení nebudou zahrnuty. Zbývají nám tedy jen brankáři. A zde je máme:
1. Lukáš Řezáč – opravdová opora týmu, reprezentant. I přes vyloženě zkaženou sezónu, dokázal být nejlepším brankářem nejvyšší soutěže v procentuální úspěšnosti, což se jeví jako malý zázrak. Jasná jednička v týmu, která by však měla zapracovat na svých výletech za branku – i když mu to jako trenér neustále připomínám, neustále se snaží rozehrávat puk a často zde chybuje. Nicméně celkově podává opravdu nadprůměrné výkony, jako jediný si snad za minulou sezónu zaslouží velikou pochvalu.
2. Róbert Prekop – zkušený gólman, který předtím 2x po sobě byl nejlepším brankářem ligy, kde ho letos vystřídal právě Lukáš. Za Lukášem se musí spokojit s rolí dvojky, kterou však zvládá celkem s přehledem.
3. Dušan Stupka – za prvními dvěma jmenovanými neměl moc šancí ukázat své přednosti, které jistě má. Je pro nás velká škoda, že v současné době mu není umožněno hostovat v nějakém týmu nižší soutěže, kde by mohl nabrat potřebné zkušenosti a ty třeba následně časem u nás zúročit. Takto je v týmu velmi nespokojen, protože nedostává šanci ukázat co v něm je a tak nás zřejmě na začátku příštího ročníku opustí.
A co říci závěrem? V průběhu 14 dnů čeká náš tým podstatná proměna týmu, kdy tým opustí minimálně 20 našich hráčů. Zároveň je třeba tým doplnit minimálně o 3 kvalitní obránce, zejména na pravé straně náš tlačí velká bota. Po nabídkách od sponzorů je jasné, že budeme hospodařit prakticky s totožným rozpočtem jako letos, bude tedy třeba své investice důkladně naplánovat. Nicméně prioritou je příchod kvalitních obránců do týmu, bez kterých ve veliké konkurenci první ligy není možno obstát. Pokusíme se též vylepšit naše tréninkové, regenerační prostory, možná vložíme i další finanční prostředky do zázemí juniorů. Vše ale budeme muset budovat postupně a s rozvahou, aby náš klub neměl žádné výrazné finanční těžkosti. Konečně také nebudeme muset celou sezónu se chodit stravovat do japonských restaurací, což nám jinak velmi štědrý, ale přísný sponzor, letos přikazoval. Suši opravdu nepatří mezi oblíbený pokrm našeho týmu a proto jsme rádi, že nás letos nebude sponzorovat žádný stravovací gigant ( i když ještě to není úplně jisté – zatím jsme 2 nabídky sponzorů neakceptovali a čekáme na další...). Pokud jde o cíle do dalšího ročníku, tak je jasné, že po letošním neúspěchu, se pokusíme opět probojovat do PO a pokud to půjde, udělat výraznější úspěch i v NP, kde se nám však tradičně moc nedaří...
A úplně na závěr - přeji všem hráčům, nejen prvoligistům, úspěšnou sezónu, ale pokud možno, již ne na můj úkor, prosím: A sám sobě přeji hlavně nezavedení NT, to je má noční můra, která to tu může celé pokazit jednou ranou...

---

---