Pressiteated

Všechny výroční zprávy mají jednu vlastnost - můžou být neúměrně dlouhé, protože pro vedení klubu, které je píše, jsou často jedinou příležitostí, jak projevit svůj literární talent. Z toho pramení další, mnohem příjemnější vlastnost takových zpráv – že se je nikdo neobtěžuje číst. To ovšem nikdo z vedení netuší a proto žijí v domnění opačném, zde se uplatňuje pořekadlo o vlku a celé koze (jedné, nikoliv dvou). Nejinak je tomu i v tomto případě – vedení týmu ORION takovou zprávu sepsalo, takže kdo mi nevěří, může číst dál. Kdo ví, jakou nudu výroční zprávy obsahují, nechť navštíví nejbližší restaurační zařízení a spláchne 2. sezónu nějakou lahodnou tekutinou. Kdyby se někdo náhodou ptal, kdo tuhle zprávu vyplodil, je to samotný majitel klubu norionn, jinak obyčejný český Honza.

O 2. SEZÓNĚ
Po postupu, z VI.7 ligy v 1. sezóně nás čekalo další představení v V.2 lize, kde konkurence byla mnohem větší, a také byla! O to více si této sezóny ceníme v tom, že jsme dokázali v základní části získat celkově 106 bodů (za 35 výher, 1 prohru v prodloužení a 2 prohry, s celkovým skóre 254:54), dokonce o dva body více, než v první sezóně. Když vezmeme v potaz, že letos jsme hráli proti 3 týmům bez manažera oproti loňské sezóně s 10 no name týmy a prakticky jsme neměli žádnou konkurenci, je to znamenitý úspěch. Za zmínku stojí i fakt, že jsme dokázali v řadě 14 zápasů vyhrát, na což budeme určitě v příští sezóně asi hodně dlouho vzpomínat, navíc na domácí půdě jsme po základní hrací době ani jednou neprohráli.

O PLAY-OFF
Nejdříve si dovolím trochu té statistické omáčky – 7 zápasů, 6 výher, celkové skóre 36:15. Po hladkém průchodu čtvrtfinálem nás čekal jeden z našich přemožitelů v základní části, HC Trinecti Ocelari. Po výhře 1:0 na domácím ledě nás čekala studená sprcha v první odvetě, kdy se náš stroj najednou zastavil a my jsme si museli do autobusu na zpáteční cestu naložit 6 pořádných kousků (dva hráči kvůli tomu museli jet domů stopem). Tehdy byl tým v malé krizi, o poslední, a tedy rozhodující zápas, jsme se trochu obávali, naštěstí pro nás vše dobře dopadlo a ve finále jsme mohli přivítat našeho největšího konkurenta, tým hc dubina. Říká se, že play-off je úplně jiné než základní část, a to je pravda. Bohužel, hc dubina už neměl pro finále tolik sil a tak ve dvou zápasech podlehl – a my se těšíme na další zápasy s tímto skvělým týmem ve IV.1 lize, postoupivším z baráže.

O NÁRODNÍM POHÁRU
Náš umělecký soubor si dal před sezónou závazek, že to dopracuje do 7. kola. Vzhledem ke konkurenci to byl cíl reálný, tajnou metou která by rozradostnila tváře všech účinkujících, bylo zahrát si osmifinále. To se nakonec povedlo a tak se v tomto bravurním představení náš ensemble představil na ledě HC Aera Vodochody, a přestože si nechal za prvních jednadvacet minut nasázet tři branky, aniž by cokoliv předvedl, nakonec průběh otočil a postoupil dále. Diváci ale aplaudovali každému, i těm, co hráli záporňáky, protože padouch nebo hrdina, jsou všichni jedna rodina. Další štace nás zavedla na horký led, co znamená svět (alespoň pro nás), do chrámu Dragons of Valhalla, kde naši předvedli prvotřídní spektákl a prošli dračím peklem do semifinále. V něm přivítali tým z Pálavy, který, vědom si dobře líbeznosti svých fanynek, jimi obsadil hlediště, aby rozptylovaly naše hráče – vy víte moc dobře čím! Duel došel až do nájezdů, kde se na našich hráčích nejvíce projevila fascinace soupeřovými fanynkami, a tak si asi dovedete představit, jak to dopadlo. Příště, až budeme hrát obzvláště s týmy z Jižní Moravy, tak ženy nebudou vpuštěny do hlediště. Souboj o třetí místo s týmem HC železárny Třinec byl kdo s koho – opět to byl velmi pohledný a napínavý zápas, který nám kromě vítězství našeho týmu a celkového třetího místa v NP přinesl také historickou účast v PVP. Na závěr bych možná mohl přidat pár statistik – odehráli jsme celkem 12 zápasů s bilancí 11 výher a skórem 53:15.

O FANOUŠCÍCH
Fanoušek (latinsky Homo fanclubus) je zvláštní živočišný druh, podobající se svým zjevem člověku, patřící do řádu savců. Vědcům, zabývajícím se evolucí, způsobuje tento druh mnoho starostí, protože nikdo přesně neví, kde a hlavně kdy, natož proč se tento zvláštní tvor začal vyskytovat. Jedna teorie má za to, že se fanoušek vyskytl společně s výstavbou stadionů a sportovních stánků, které obývá, jiné teorie tvrdí, že to bylo mnohem dříve, společně s objevem hokeje a sportu jako takového, někteří dokonce tvrdí, že je to jen ukřičenější verze člověka obecného, tedy Homo sapiens. Ať je to jak chce, každý opravdový fanoušek pro svůj tým obětuje cokoliv, miluje ho a dal by jánevímco za to, aby jeho tým vyhrál cosedá. V každém případě je pro tým přínosem, protože nikdo neumí udělat takovou atmošku, jako dobrý fanoušek a máme je za to tuze rádi. (Pokud by to vědcům ve zkoumání Homo fanclubus pomohlo, dlouhodobým pozorováním bylo zjištěno, že se živí převážně klobásou s hořčicí, zatímco svá mláďata a samičky krmí cukrovou vatou, oplatkami s čokoládou a limonádou a největší křik vydává v okamžiku, kdy hráči, stejně zbarvení jako fanoušek, dopraví černý gumový kotouč do zvláštního hnízda vystavěného na ledě, které jim nepatří.)

O STADIONU
Zvláštní stavba s ledovou plochou ve svém středu, která slouží jako shromaždiště fanoušků (viz odstavec výše). Kdyby fanoušci neměli stadion, nebyli by schopni se v tak hojném počtu sejít na žádném jiném místě, proto je pro fanoušky určitě dobře, že jej mají a vychovávají v něm svá mláďata k opravdovému fanouškovství. Letos náš stadion prošel stavebními úravami v nedobytnou pevnost. Aby se zamezilo drancování bodů nájezdnými tlupami hostujících hráčů, byly už na parkovišti instalovány parkovací automaty v čínštině a zavedeno pravidlo jízdy vlevo. Poté hosté musejí projít kolem zlomyslné paní pokladní a odrecitovat hezkou básničku pořadatelské službě. V šatnách jsou nuceni pohybovat se výhradně v růžových bačkůrkách s bambulkou - toto zesměšnění dokázaly překonat jen dva týmy za sezónu a oloupit nás o vítězství.

O TRPASLÍCÍCH
Vyskytli se v nedávné době s hojným příchodem fanoušků, kteří jejich přítomnost vítají, ovšem jen pokud se nestanou terčem jejich žertíků. Trpaslíci se starají o dobrou náladu většiny fanoušků, ovšem není radno jim moc věřit, protože jsou velice lstiví. Komentátorovi, poté co jim v dobré víře dovolil prohlédnout si komentátorské stanoviště, snědli všechny pistáciové oříšky, dále způsobili jedné uklízečce šok, když se převlékli za sněhuláky a maséra už třikrát nedobrovolně uvěznili na toaletě. Ovšem jsou to jen drobné incidenty, jinak na ně zatím nebyly hlášeny závažnější stížnosti, kromě té, že donutili sportovního ředitele napsat nad tribuny: „Mám rád všechny trpaslíky!“, což on kategoricky odmítá a už jen samotné slovo trpaslík ho přivádí k nepříčetnosti.

O TĚCH, CO TO DOČETLI AŽ SEM
Jste fakt jedničky, vážně

---

---