新聞稿

Spousta manažerů by ráda postoupila a nedaří se. Já postoupit nechtěl, a i když jsem pro to udělal v posledním rozhodujícím zápase hodně, nezadařilo se...

Proč jsem nechtěl postoupit? Protože na to můj tým po jedné a půl sezoně prostě nemá. Scénář příští sezony je teď pro můj tým asi jasný: od prohry k prohře, plácání se na chvostu a buď přímý sešup, v lepším případě baráž. Budu tratit na nárůstu TK a v příští sezoně mi sponzoři nakakají... Zatímco jedna sezona navíc v páté lize by mi jen prospěla. Dobudoval bych zázemí, pokračoval ve šplhání vzhůru v žebříčku TK (přebíral jsem tým s velmi nízkým TK na 33 480 místě na světě, po sezoně a půl jsem na 17 622 místě a díky té dnešní nechtěné výhře se asi ještě o nějakou stovečku posunu...), vypiplal bych si několik nadějných junků a připravil tým na důstojný vstup do vyšší ligy. Jenže...

Jenže co si myslet o přepočtu, který vám přiřkne výhru, i když jste postavili tři brankoše do útoku a jeden z nich, s atributem útok 10 dá gól a dvě asistence? A to není všechno: nastoupilo několik mladíků bez zkušeností, v bráně byl nejhorší z brankošů (zachytal parádně...) někteří praváci hráli nalevo a naopak. K tomu samozřejmě nízká důležitost. Domníval jsem se, že tohle musí v každém smysluplném zápasovém přepočtu stačit k tomu, abych dostal "kotel" od soupeře, jehož tým má o 2 body vyšší celkovou sílu než moje standardní sestava a hraje na normál. A ejhle, nestačilo... Nu což, nějak se s tím zkusím poprat v té čtvrté lize, ale někde vzadu v kebuli mi hlodá neodbytná otázka: má vůbec cenu hrát manažera, kde může vzniknout tak nesmyslný výsledek? To play, or not to play. That is a question...

---

---