新聞稿

Den ode dne se nic nemění, ale když se ohlédnu zpět, vše je jiné. Jak stagnačně a neprogresivně vypadala sezóna 48 ligy IV.14 pro malou Podorlickou vesničku Bezpráví. Jak tvrdé souboje absolvovali mladíci Pendolina proti daleko silnějším soupeřům, aby si vybojovali své místo v první osmičce? Kdy se to vše začalo obracet v náš prospěch? O tom všem a mnohém dalším se rozepíšu v dnešní tiskové zprávě. Vítám vás a přeji příjemný večer.

Letošní sezóna nás nijak vřele nepřivítala, hned první zápas jsme hráli proti Újezdu nad Lesy, týmem, který k nám spadnul ze třetí ligy. Bez šance, zápas jsme věnovali spíše testování formací a zlepšování taktiky, věděli jsme, že výprask nás nemine. Hned další zápas jsme však překvapili papírově silnější Nový Hradec a já věděl, že letos to půjde. Začátek sezóny byl raketový a nad veškeré očekávání. Bezpráví kácelo jednoho soupeře za druhým a tříbodová vítězství jsme sbírali jako zralé hrušky v sadu. Dlouhou dobu jsme tak drželi zarytý dráp v TOP 5 tabulky. Zlom a jisté obavy nastaly zhruba v půlce sezóny, kdy na nás jednak dupnul los, ale hlavně nepochopitelné výsledky, které jsme si přinášeli ze zápasů. V nejednom zápase jsme soupeře takticky vykontrovali, přestříleli, celý zápas jsme vytvářeli tlak, ale i tak jsme si neodvezli ani bod. Bylo to frustrující, ale hráčům to za vinu dávat nemůžete. Ti kluci tam jdou vyhrát, nikdo nemá rád porážky a všichni vzájemně víme, jak nás to zasahuje. V této smolné části sezóny jsme se zvládli zaseknout natolik, že jsme ztratili kontakt s čelem tabulky a propadli se až do středu kolem 10. místa.

Mezi tím vším se náš nejmladší výběr účastnil kreditního turnaje Juniorka. Velké úspěchy jsme neslavili, ale přeci jen si dovolím zmínit alespoň brankářskou hvězdu turnaje, kterou se stal náš juniorský gólman a stabilní jednička Denis Blahoušek. Ten nás držel nejen v kreditním turnaji, ale i v celé sezóně a za to mu patří velký dík. Odměnou mu byla zbrusu nová brankářská maska v barvách Pendolina.

V Závěru základní části se na Bezpráví usmálo štěstí, los nám na celý měsíc dopředu naservíroval snadné soupeře. Výzvy měly ke konci přijít, ale měli jsme dost času se na ně připravit. Devítizápasová tříbodová série tak Pendolino vyšvihla zpátky kam patří – na sedmé místo. To nám pohodlně zajistilo účast v play-off, kde byli naším soupeřem pro čtvrtfinále New York Rangers.

Po bitvě je každý generál, ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem byl nervózní. Rangers se za základní část fyzicky odrovnali do té míry, že pro nás ve čtvrtfinále nepředstavovali důstojného soupeře. Byl jsem za ně moc rád a věděl jsem, že semifinále máme prakticky jisté. Oba dva zápasy jsem tak nechal kluky hrát pouze na vysokou důležitost a čtyři formace s vědomím, že kdyby se nám tato taktika vymstila a ztratili bychom jeden zápas, stačí jen přitlačit na pilu, šetřeme energii na důležitější zápasy. Nakonec nám na New York stačily dva zápasy, oba jsme se štěstím vyhráli až po základním čase. Jednou v prodloužení a podruhé dokonce až v dovednostní soutěži nájezdů. Občas je potřeba i to hokejové štěstíčko, my jsme ale byli v klidu, semifinále bylo naše.

Ze sedmého místa se do vyřazovací části chodí těžko, pokud nemá člověk štěstí jako my, většinou jeho cesta skončí ve čtvrtfinále, kde ho odrovná mnohem silnější soupeř z čela tabulky. Nás tento osud potkal až v semi, našim soupeřem byl Újezd. Nevěšet hlavy, dáme tomu všechno. Na led Újezdu nastoupily pouze tři formace odhodlaných Bezprávských mladíků a hráli s maximálním nasazením. Marná sláva. Újezd je zkrátka kvalitní tým a za celou základní část neměl sebemenší důvod se jakkoliv vyčerpat. Dva zápasy stačily aby nás vyřadili z boje o finále. I tak musím klukům poděkovat za hrdinský výkon, který na domácím stadionu předvedli. Kdyby v 56. minutě 2. zápasu nevsítil Ivan Kmoch za záda Blahouška, mohli jsme vidět senzaci v podobě prodloužení proti nejsilnějšímu týmu ligy. Díky.

Boj o třetí místo byl už snad jen exhibice, věděli jsme, že po vyčerpávajícím play-off už nemáme šanci a přesto, že kluci ze sebe vymáčkli poslední zbytky sil, bronz jsme nevybojovali. Gratulace směrem do Tempe, které na to zkrátka mělo více než my.

4. místo v konečné tabulce je samozřejmě nádhera, od minulé sezóny jsme se posunuli o 5 příček a samozřejmě jde o nejlepší výsledek v historii klubu. Děkuji trenérům a celému realizačnímu týmu za neutuchající nasazení v péči o klub a samozřejmě hlavně děkuji hráčům, kteří vědí, kdy je potřeba zabrat a jdou si za výsledkem. Skvělá práce a děkuji všem.

Závěrem snad jen pár slov ohledně plánů na příští sezónu. Sportovně je to jasné, chceme mírně posílit útok a rvát se o stupeň vítězů, kterou si zasloužíme. Velké změny se ale dějí i na pozadí klubu, od budování zázemí se na nějaký čas přesouváme k navýšení kapacity a atraktivity Pilda Areny, zrovna dnes jsme začali stavět první multifunkční trojpodlažní tribunu a v podobném duchu hodláme pokračovat, dokud výdělky ze vstupného nebudou odpovídat financování klubu třetí ligy, v takovém případě se pak budeme rvát o postup. Vše má ale svůj čas, a to mě přivádí k závěrečnému poděkování. Děkuji všem fanouškům za neutuchající podporu bezprávského hokeje a prosím o trpělivost, slibuji, že úroveň tohoto sportu se díky nám v Orlickém Podhůří zvedne na úroveň, jaká tu nikdy předtím nebyla.

Nic se nemění, ale vše bude jiné. Sportu zdar a hokeji zvlášť,
Pivko

---

---