Press releases

Mnoho let, mnoho času, mnoho neúspěchů, krásné okamžiky, nové a pevné kontakty, skvělí lidé, velké hádky. Takhle se dá shrnout celý obsah následující tiskové zprávy. Pokud se vám nechce dál číst, tady prosím skončete. Další hokejová sezóna je pryč a mě napadlo napsat menší zpověď. Ne z nudy, ne z volné chvíle. I mi osobně pomáhá udělat si sumář nejdůležitějších momentů, když o nějaké věci hodně přemýšlím a chci bilancovat.

PowerPlay Manager. Pro mnoho z nás se tento pojem stál symbolikou všedních odpolední, když přijdeme unavení z práce, v mém případě ze školy. Mnoho lidí to nepochopí, ale to jen ti, kteří nikdy v online světě nepoznali tak výborně fungující komunitu lidí, jakou jsme tady dokázali vytvořit. Doufám, že to není jen můj pocit. A ano, na kvalitním ekonomicky zaměřeném manažeru se potkáš a seznámíš většinou jen s inteligentními lidmi milující sport. Pokud tedy patříš mezi muže v rozmezí patnácti a padesáti lety, je velká pravděpodobnost, že si PPMko zamiluješ, pokud se tak již nestalo. Čest všem výjimkám, které se nevejdou do mého menšího filtru.

Hodně lidí to po několika neúspěšných sezónách zabalí, většina lidí to ve většině jiných hrách zabalí po prvním měsíci, protože se z té hry na volné chvíle a chvíle nudy stane ještě větší nuda, která je ještě horší než se dloubat v nose a čumět na holou zeď, pro pracující plnění nudných pracovních povinností. Jsou tu ale taky lidé, kteří hrají dál, i když se žádného většího úspěchu nedočkali a pravděpodobně ani nedočkají. Lidé, kteří nejsou tak zběhlí v ekonomickém smýšlení, kteří udělali mnoho chyb a na ně doplácí i po mnoha dalších sezónách. Pro mě osobně se jedná o úkaz velmi ojedinělý. Když nemám výsledky, proč nezkusit jinou hru, že? Ale ne, stále hledají nový impulz.

I když si nerad přiznávám porážky, po čase si člověk musí uvědomit, že cesta, na kterou se vydal, ho nezavede do zlatých dolů, ale spíše do Údolí smrti. Nepatřím mezi ty, kteří jsou na klubové úrovni úspěšní, spíše lepší prales. Tedy patřím mezi ty, kteří hledají nový impulz. Každou sezónu. Každý den. Každou hodinu. A ano, občas se v tomto nekonečném zimním období vyskytne první jarní vlaštovka. A právě kvůli nim se manažerům jako já vyplatí hrát PPM dále a neustále a bojovat. Protože šance, ta umírá poslední.

A šancí jsem měl v poslední době opravdu hodně! Po osmi neuvěřitelně dlouhých sezónách v páté lize se štěstěna a touha porazit občas hodně nepříznivý systém přeměnila v hodně očekávaný a doslova vymodlený postup do čtvrté ligy. Ano, čtvrtá liga, stále prales, pro některé však doslova hokejové nebe. Od dvanácté sezóny se nám tedy opět dýchá dobře, hlavně díky faktu, že je IV.1 zřejmě nejslavnější čtvrtou ligou v historii PPM. Po tomto impulsu, který můj klub doslova zachránil, jsem viděl výše zmíněných jarních vlaštovek ještě několik. Poprvé jsem měl možnost vidět reprezentaci jinak než jako divák. Jako asistent jsem ve dvanácté sezóně pomohl našemu národnímu výběru do osmnácti let ke zlatu, což byl opravdu skvělý zážitek. A o sezónu později, která dnešním dnem končí, jsem měl možnost asistovat také českému nároďáku dvacetiletých mladíků. Tentokrát bohužel bez medailového zakončení, ostudu jsme však neudělali.

Po sezónách strádání klubu se mi povedlo dosáhnout něčeho, o čem si může hodně lidí nechat jenom zdát. Ano, měl jsem hodně štěstí a nebýt Thomase a Honzy, k „repre“ bych si ani nečuchl. Osobně si myslím, že jsem jim jejich důvěru splatil, jak jen jsem mohl. I když ve druhém případě chybělo to nejdůležitější – uspokojivý výsledek, tedy medaile. A zase jsem si hrál jako malý kluk. Nenajdete tolik bláznů, co by se štvalo s webem pro reprezentaci nebo pravidelným vydáváním pozápasových reportáží, respektive předzápasových preview. A i když jsem si před několika sezónami slíbil, že se již nebudu nikdy angažovat v organizování světových šampionátů, opět jsem to byl já, kdo webovou stránku k organizaci MS zásoboval články, i když velmi krátkými a jednoduchými.

Člověk se může prezentovat i jinak než úspěchy. Ano, výsledky jsou prvořadé, ale já osobně si zakládám i na poctivé práci okolo. Suma sumárum – čtyřikrát v organizačním výboru MS, dvakrát jeden z pořadatelů MS, dvakrát reprezentační asistent, jednou medailista ze světového šampionátu, dva postupy s klubem, dva a půl roku člen PPM týmu jako pomocník, jeden rok redaktor PP magazínu. Když se na tento výčet podívám, pak jsem spokojený. Třeba nemám tým, se kterým bych se mohl chlubit a nehraji první ligu, ale člověk má hry hrát proto, aby se bavil. A dokud ho hra bude bavit, potom ji má hrát dál. Na to, jak jsem úspěšný, se jednou snad zeptám své ženy či svých dětí v bytě či domě na venkově či ve městě.

Protože já jsem tady, abych se bavil. A abych občas dokázal odchytit nějakou tu vlaštovku, která mi přinese důvod k radosti a k tomu, abych se tady bavil dál.

---

---